Dva chlapi v posteli – sen každé ženy? To jo. Snění je totiž to poslední, co při téhle sestavě stihnete.
Dnes v noci asi ve 2:10 začal Eliš vřískat, že ho žere moucha. Po chvilkovém snažení ho přemluvit, že tatínek všechny komáry a mouchy zabil plácačkou, že má v pokoji raid proti komárům, že je noc a mouchy nelítají atd. se stejně nakvartýroval k nám do postele. Masáž žeber zaručena. Proč ne. Otočila jsem se pro jistotu k Elišovi zády, aby ta masáž nevyšla úplně vniveč, ale on nechtěl spát ani v nejmenším. Neustále mě informoval o svých požadavcích a poznatcích.
Po dvanácterém vyslechnutí, že chce lupínky s mlíčkem, že chce pustit Krtka ale ne toho s autíčkem, ale se sněhulákem nebo možná i s vrtulníkem a že se mu chce čůrat a že už je ráno, se stane to, co se neodvratně stát muselo. Pažouta to uspalo a začal svou obvyklou chrápací skladbu. Zatímco já už jsem na fáze chrápání zvyklá a čekám, až se dostane do momentu, kdy se mu začne drolit mozek do nosu a tím to celé skončí, Eliš je neznalý situace. Eliše to vytáčí.
Po chvilkovém náslechu chrápání svého otce nastupují pro změnu fáze nasranosti synátora.
„Pšestaň, tati! Syšíš? Pšestaň!“
„On má něco s nošíkem, viď?“
„Ticho! Pšt!“
„On má nudli, viď?“
„Pudem si dát mlíčko, mami, jo? Venku už je světlo.“
Fakt že jo. Je 3:30 a už se rozednívá.
A první věta Pažouta po probuzení? „S tím Elišem se tady vůbec nedalo spát!“
Eliš chudák přitom jen dělal analýzu chrápání.