První fáze
Sláva, jsou tady prázdniny! Konečně si odpočinu! No jo, vlastně, já mám děti. Ale co, to bude cajk. To ještě člověk netuší, jaká katastrofa přichází a naivně se těší na to takzvané volno.
Druhá fáze
Aha, takže prázdniny začaly. A kdože si vezme ty děti? Odpověď je jednoduchá – nikdo. Klid, třeba se ozve babička. Tato fáze by mohla mít pracovní název „Fatální naivita“.
Třetí fáze
Zuřivě lovíte v paměti, jestli někde v okolí neprobíhá letní provoz školky a čím byste mohli uplatit ředitelku, aby tam ještě vzala obě vaše děti včetně toho, co už do školky nechodí. Bohužel všichni v okolí vás a hlavně vaše děti znají, takže ani kdybyste ředitelce nabídli intenzivní každodenní masáž nohou, tak to nepřijme. Byla by padlá na hlavu.
Čtvrtá fáze
Stále potají doufáte, že si pro děti přijde babička. Také věříte, že vaše přání bude spíš vyslyšeno, když ho notně podpoříte vínem. Někde na internetu to určitě psali…
Pátá fáze
Aleluja! Babička si přišla pro děti! Avšak po chvíli je zase vrátila s nějakou chabou výmluvou. To šampáňo jsme bouchli předčasně, ale zase se bude aspoň hodit k otupení smyslů.
Jestli ještě jednou uslyším znělku z Prasátka Pepiny, tak mi naroste rypák.
Šestá fáze
Je to jasné. Prázdniny jsou masochistický výdobytek učitelů (ano, vím, že se do této diagnózy počítá také má maličkost). Je to znamení, že máte změnit profesi a jít raději pracovat do Kauflandu, kde vás žádné flákání o prázdninách nečeká. Škyt.
Sedmá fáze
A dost! Teď už se celkem daří odfiltrovat ten jekot a hurikán od celodenně lítajících a hádajících se dětí. Tak by se možná dalo dělat něco konstruktivního. Co třeba uklidit Valje školní tašku? Oprava, měla jsem spíš říct „vykydat hnůj ze školní tašky“ nebo „vymýtit nové formy života ze školní tašky“. Krásná činnost na odpoledne. Hned si přijdu trochu užitečnější.
Osmá fáze
Jedním slovem: Rezignace. Jestli nepřijde babička pro děti, stane se něco nehezkého.
Devátá fáze
Už se stalo to, čeho jsem se obávala nejvíc. Došlo víno.
A ano, vím, že je teprve čtvrtého července…